Dvě hvězdy
Allemand Noire
Tma plná olova padla na řeku,
stesk jako had se plazil krajinou,
dech zatajený, až je úzko jednomu.
Pak bílé světlo zahořelo tmou,
- a hvězda zjevila se v daleku.
A její svit pod vody hladinou
jak zlata žhavý proud by na dno vlil,
v plameni se rozhořel - snad o něčem snil?
Dvě hvězdy náhle jako jedna jsou.
Ale čím noc k zemi padá temněji,
tím víc ty hvězdy září temnotou
a stále víc a stále žhavěji..
Však ta prvá padá k zemi, ta druhá stoupá do nebe.
Jak duše dvě, jež myslí na sebe
a k sobě nesmějí..
