Závoj
Jan Skácel
Studené hvězdné nebe,
zpěněné moře a vítr severák.
Vlastně sám nevím, kde to jsem,
kam mě to táhne, na koho čekám
v této zvláštní noci.
Obrácen zády k moři, pomalu kráčím
hlouběji na pevninu.
Když se však otočím, vidím:
tam, na okraji moře,
míhá se štíhlá bílá žena.
Stanu a hledím, jak její závoj
unáší vítr.
Ani ne rychle, ani vysoko,
jen ode mne pořád dál.
