Jed
Charles Baudelaire
Víno nám odívá, i brloh v hrozné špíně
kouzelnými krásami
a staví ve zlatě své páry před námi
bájné sloupořadé síně
jak slunce v západu, když mizí mlhami.
Opium zvětšuje, co nemá omezení,
posouvá kraj věčnosti,
a prodlužujíc čas a hloubíc radosti,
plní duši chtivou snění
temnými požitky nad její možnosti.
To všechno není nic před jedem, který kane
ze zelených očí tvých,
těch jezer duše mé, která se zhlíží v nich...
Mé sny táhnou v karavaně
a tiší žíznivost v těch jícnech bezedných.
To všechno nic není před zázrakem tvé sliny,
která pálí leptajíc,
a v zapomenutí mou duši vrhajíc,
stahuje ji do hlubiny
a v mdlobné závrati ji valí smrti vstříc.
Překlad Svatopluk Kadlec
