Kočky
Charles Baudelaire
V usedlém věku lnou ke kočkám lenošivým
jak vroucí milovník, tak vážný učenec,
k té chloubě příbytku, silným a něžným přec,
jak oni sedavým, jak oni zimomřivým.
Ty přítelkyně věd a rozkoší si kout
tichý a přetemný hledají za svět denní;
Erebos by je vzal svým peklům za spřežení,
jen kdyby mohly dát svou pýchu pod chomout.
Sní v póze vznešených sfing obrovských, jež leží
hluboko na pouštích, dumají, v sobě střeží
sen věčný, do něhož se hrouží víc a víc;
srst jejich plodných těl magických jisker plna;
jak písek do jejich mystických zřítelnic
sype se na tisíc hvězd sršícího mlna.
