Krásná loď
Charles Baudelaire
Slyš, chci ti vyprávět, malátná kouzelnice,
o krásách zdobících tvé mládí v stínu kštice;
já chci tvou krásu malovat,
v níž zralý dech a tvar je dosud s dětstvím spjat.
Když jdeš a zametáš vzduch sukní, jež se vzdouvá,
jsi krásným korábem, jenž na oceán vplouvá,
zavalen plátnem, valící
dle rytmu sladkého svou lenost-stálici.
Na oblých ramenou a kulaté tvé šíji
cizími půvaby se hlava pyšně zpíjí;
a s triumfem, jenž nezná chvat,
jdeš, dítě, cestou svou, ty řád a majestát.
Slyš, chci ti vyprávět, malátná kouzelnice,
o krásách zdobících tvé mládí v stínu kštice;
já chci tvou krásu malovat,
v níž zralý dech a tvar je dosud s dětstvím spjat.
Tvé prsy vypjaté a moár vzdouvající
jsou krásnou almarou, jež v triumfu smí říci,
že do sklenutých křídel dnes
zachytí každý blesk tak jako do pavéz.
Pavézy dráždící, jež za zbroj máte hroty!
Almaro s tajemstvím, bohatá na dobroty
voňavek, likérů a vín,
že mozky se srdcem rozblouzní do hlubin!
Když jdeš a zametáš vzduch sukní, jež se vzdouvá
jsi krásným korábem, jenž na oceán vplouvá,
zavalen plátnem, valící
dle rytmu sladkého svou lenost-stálici.
Tvé nohy vznešené, jež krouží pod volány,
zaklínají můj chtíč a souží jeho rány
jak čarodějky, jejichž vír
míchá hloub ve váze temnotný elixír.
Tvé paže, znalé her s herkuly nezralými,
svou mocí soupeří s hroznýši třpytně stými
a sevrou milencovu slast
a potom svrhnou jej v srdce jak ve propast.
Na oblých ramenou a kulaté tvé šíji
cizími půvaby se hlava pyšně zpíjí;
a s triumfem, jenž nezná chvat,
jdeš, dítě, cestou svou, ty řád a majestát.
Přeložil: Vladimír Holan
