Krvavé zřídlo
Charles Baudelaire
Mně mnohdy připadá, že krev mi stříká zníc
jak zřídlo nějaké, jež tryská vzlykajíc.
Já dobře slyším ji, jak plna šumu pění,
a marně hmatám si po ráně, které není.
Tak jako ohradou se městem žene čpíc,
z kamenů dláždění ostrovy dělajíc,
konejší vyprahlost všech tvorů po žíznění
a barví přírodu svým proudem do červeni.
Já dovolával se vín obluzujících,
aby mi uspala na chvíli hrůzu v duši.
Žel, víno zbystřuje jak oči, tak i uši!
Já v lásce hledal sen, v němž zapomínal bych;
žel, mně je láskou již jen pelech hřeby stlaný,
který má napájet ty necitelné panny.
Překlad Svatopluk Kadlec
