Litanie k Satanovi
Charles Baudelaire

Ty, jenž víš, Anděli z všech nejkrásnější, Bože,
kterýs byl osudem zrazen a opovržen,

slituj se, Satane, nad tou mou věčnou bídou!

Ty kníže exilu, oběti hrozných křivd,
jenž ze všech porážek jdeš silnější než dřív,

slituj se, Satane, nad tou mou věčnou bídou!
Ty králi podzemních věcí, ty vševědoucí,
důvěrný lékaři úzkosti zkřehlých srdcí,

slituj se, Satane, nad tou mou věčnou bídou!

Ty, jenž i proklatce a malomocnou láj
zavedeš z lásky tam, kde ochutnají Ráj,

slituj se, Satane, nad tou mou věčnou bídou!

Ty, jenž jsi zplodil s tou starou silnou Smrtí
šílenou Naději, to krásné vydechnutí,

slituj se, Satane, nad tou mou věčnou bídou!

Ty, z něhož štvancův zrak má tichou, hrdou zášť,
když k popravišti se hrne dav lačný vražd,

slituj se, Satane, nad tou mou věčnou bídou!

Ty, jenž znáš každý důl zastřený temnotami,
do něhož žárlivý Bůh schoval drahokamy,

slituj se, Satane, nad tou mou věčnou bídou!

Ty, který nahlížíš do zbrojnic pod zemí,
kde celé zástupy kovů spí pohřbeny,

slituj se, Satane, nad tou mou věčnou bídou!

Ty, který zakrýváš propast širokou dlaní,
když náměsíčník se přes okraj střechy sklání,

slituj se, Satane, nad tou mou věčnou bídou!

Ty, který zázračně narovnáš ubitý
starý hřbet opilce zdupaný kopyty,

slituj se, Satane, nad tou mou věčnou bídou!

Ty, jenžs chtěl člověka zbavit muk, jimž se vzpírá,
ukázals, co to je s ledkem smísená síra,

slituj se, Satane, nad tou mou věčnou bídou!

Ty, který vypálíš cejch, chytrý komplici,
na čelo Krésovi, té zrůdě mučící,

slituj se, Satane, nad tou mou věčnou bídou!

Ty, který pohledům a srdci každé panny
vnutíš kult hadříků a zbožňování rány,

slituj se, Satane, nad tou mou věčnou bídou!

Jsi vynálezcova lampa, štvancova hůl,
tys pod šibenicí spiklence vyslechnul,

slituj se, Satane, nad tou mou věčnou bídou!

Ty otče pěstoune nás všech, jež proklínaje
Bůh Otec vypudil sem z pozemského ráje,

slituj se, Satane, nad tou mou věčnou bídou!


Modlitba

Tobě buď chvála chval v nebeské výsosti,
na níž jsi kraloval, i na dně propasti
Pekel, kde mlčky sníš přemožen, svržen z nebe!
Dej jednou spočinout mé duši vedle sebe
pod Stromem poznání, až jak Chrám rozklene
na tebou větvoví, svěží a zelené.


Přeložil Vladimír Mikeš