Minulý život
Charles Baudelaire
Já dlouho v porticích jsem míval sídlo svoje,
pomořská slunce je barvila plameny
a sloupy, vysoké a pyšné, zatměny,
je večer měnily vždy v čedičové sloje.
A vlny, valící lesk nebes přes pěny,
mísily mysticky bohaté zvuky svoje
s barvami západů, a nyvé oči moje
pak odrážely je, hrou světel plněny.
Tam žil jsem v rozkoších a v klidném šťastném štěstí
uprostřed azuru, vln, záře věčných tich
a nahých otroků, svým pižmem páchnocích,
ovívajících mě palmovou ratolestí
a pečujících jen, jak ještě prohloubit
bolestné tajemství, nutící mě dál nýt.
Přeložil Svatopluk Kadlec
