Portrét
Charles Baudelaire
Nemoc a smrt - toť popel, v kterém hasne
celý ten oheň, který pro nás kdysi plál.
Ty oči veliké - tak něžně krásné -
ta ústa, v nichž jsem srdcem utkvíval,
ty polibky, jež nad balzám mi byly,
pohled, snad jasnější než den -
to vše je pryč - má duše kvílí!
Trojbarvý, zbledlý obraz zbyl tu jen,
jenž jako já - kdes stranou odumírá,
a který Čas, ten starý, krutý běs,
co ráno drsnou perutí svou stírá.
Však - vrahu Života i Můz - to věz,
že nikdy nemůžeš mé duši vzíti,
co bylo světlem mým a slávou žití.
