Pozvání na cestu
Charles Baudelaire
Mé dítě, sestro má,
je krása nesmírná
najít kraj, jenž nám společný je!
Milovat se a žít,
milovat se a mřít
v zemi, která tvým srdcem bije!
Slunce, jež skryto je
v nebeské závoje,
obdobná kouzla pro mne tají,
jako když oči tvé
ve zradě slzavé
záštitu si tak hledávají.
Tam vše je krása, vše je řád,
klid, luxus, rozkoš napořád.
Nábytek kolem stěn,
léty už vyleštěn,
zdobil by pokojík náš milý.
A vzácné květiny
by tu své parfemy
do voně ambry zvolna lily.
Bohaté stropy pak,
zrcadel lesklý zrak
spolu s nádherau Orientu
duši beze vší pochyby
vzácná tajemství řekly by
v té řeči, jež je domovem tu.
Tam vše je krása, vše je řád,
klid, luxus, rozkoš napořád.
Hle, vodní hladiny,
na nichž tulácké sny
lodi pokojně kolébají.
Tak chtějí pro náš klid
své touhy uklidnit
po cestách dalekými kraji.
Slunce, jež zapadá,
na pole ukládá,
na město celé, na hladinu
záclonu zlatavou.
Svět, zmožen únavou,
usíná v mírném, vlahém stínu.
Tam vše je krása, vše je řád,
klid, luxus, rozkoš napořád.
Přeložil Gustav Francl
