Propast
Charles Baudelaire
Pascal měl propast svou a ta šla vždycky s ním.
- Žel! vechno propast je, ať čin, ať touha, sen,
ať slovo! Vichrem Strachu zasažen,
jak ježí se mi vlas, přečasto pocítím.
Výš, níže, všade břeh je s hloubí promísen,
a ticho, strašlivý prostor, jenž vězením...
Kdes na dně nocí mých Bůh moudrým prstem svým
nakreslí měnlavý přízrak, jenž nesmířen.
Mám hrůzu před spánkem, jak před velikou dírou,
v níž hrůza nejistá a kterou v tmu jdem čirou.
Zřím všemi okny nekonečnosti.
A duch můj, závrati jejž často pokouší tu,
závidí nicotě, že neschopna je citu.
- Ah! Vždycky Číslem být a vždycky Bytostí!
Přeložil Viktor Dyk