Víla
Michal Košč
Spatřil jsem ji v temné noci
dopadal na ni měsíce třpyt,
byl jsem okouzlen, byl jsem v její moci,
ten obraz mi zůstal v hlavě skryt.
Její oči se na mě smály
a smály se též její rty.
Ve večerním vánku vlály
kučeravé vlasy, zlatem posety.
Byla to snad lesní víla
co mě úsměvem svým obdařila?
Ne, není tomu tak
neviděl jsem pannu krásnou
ani nešálil mě zrak.
To já před sebou měl malbu vzácnou,
obraz ve svých snech a představách.
