Osamělá
Muriel
Ocitáš se v místech
co by kamenem dohodil
a přeci tak daleko..
Já slýchám písně a čtu řádky,
co napsal by málokdo.
Duše má pláče, smutno je jí..
Pořád nám nezbývá, než pouze snít.
Jindy skromná, za sny vděčná..
Za každé probuzení..
Teď prosím čas,
ať tak nespěchá
a nechá mi tě ve snech
a o chvilku dýl.
