Annabel-Lee
Edgar Allan Poe
Je to už mnoho a mnoho let,
co v přímořském království
bydlela dívka, již poznali byste hned
podle jména Annabel-Lee -
ta žila jen jediné myšlence,
že má mne ráda tak jako já ji.
Já jsem byl dítě a ona též
v tom přímořském království,
a naše láska byla větší, než
láska a já a Annabel-Lee -
taková láska, že andělé
záviděli nám ji.
Tak stalo se, je to už mnoho let
v tom přímořském království
že vichřice změnila v ledový květ
mou krásnou Annabel-Lee -
a přijeli vznešení příbuzní
a odvezli mi ji,
aby ji položili do hrobu
v tom přímořském království.
Andělé sotva tak šťastni jsou,
tož záviděli mi ji -
hle! to byla příčina (jak každý ví
v tom přímořském království),
že přiletěl vítr z půlnočních mlh
a zabil mi mrazem mou Annabel-Lee.
Však naše láska déle potrvá
než lásky všech starších, než my -
však moudřejších, než-li jsme my
a nejenom andělé z blankytného ráje
ani démoni z podmoří
neodloudí mne od duše
té krásné Annabel-Lee.
Nevyjde měsíc, leč zbudit můj sen
o krásné Annabel-Lee
a nevyjdou hvězdy, leč roznítit zrak
mé krásné Annabel-Lee -
tak celou noc ležívám s bolestí
u krásné své mrtvé nevěsty,
v té truchlivé hrobce v přímoří,
v tom truchlivém hrobě při moři.
Přeložil Vítězslav Nezval
