Balada - Epištola
Francois Villon
poslaná Villonem z téhož vězení,
ve kterém ho držel biskup Thibaut d'Auxigny
Ach, smilujte se, smilujte se přec,
vy aspoň, přátelé, jimž byl jsem druh!
Zde v díře ležím, bídný zajatec,
sem vržen Fortunou - tak velel Bůh -,
kde hloh ni palma nekvete, jen puch.
Galáni, holky - růže na líci -,
kejklíři po provaze křepčící,
běžci, že sotva šíp vás překoná,
pijáci chrabří, sudy dunící,
chudáka necháte tu Villona?
Vy šašci, z nichž je každý umělec
a rozradostní lidem zrak i sluch!
Však jeho posadili v ztuchlou klec,
kam nezaproudí světlo ani vzduch.
Ty hráči tam - ty šejdíři -, jsi hluch?
Vy písničkáři, rondeau pějící,
kujoni, pořád něco kující,
chcete mu šodó dát, až dokoná?
Jde to s ním s kopce a vy, hýřící,
chudáka necháte tu Villona?
Přijďte si lehnout na ten kavalec,
vy kavalíři, jejichž smělý duch
ni krále nedbá - leda nakonec
že Bohu splatí desátek a dluh.
Zde úpí v brlohu, jenž plísní ztuch,
on, jemuž vzali stůl i židlici,
on, dnem i nocí hubu sušící;
katarem střev se na smrt rozstoná -
to z kůrek, ne snad samou ústřicí;
chudáka necháte tu Villona?
Vy, které volám, starci, mladíci,
na pana krále jděte s peticí
a vylovte mě jménem zákona!
Tak pojďte, honem, bando kvičící!
Jak jeden pískne, běží, vepříci.
Chudáka necháte tu Villona?
Přeložil Otokar Fischer
