Létavice
Gelmisia
Jsa poslem zlatých hvězd,
prostorem rychle přes
přilétla létavice.
Žhavá tak jako blesk,
spálila všechen stesk.
emocí na tisíce.
A ona bez ptaní,
se Tebou prohání,
ramena obnažená.
Ač činíš pokání
a křičíš ze spaní,
slova jsou položená.
I polštář Tě pálí,
máš jediné přání,
aby to nikdy neskončilo.
Proniká Tebou více,
a pohasíná svíce,
a v extázi je celé tělo.
Ráno za krk už dýchá,
noc není již tichá,
zmizeli netopýři.
Tobě je neskutečně krásně,
budí Tě sluneční třásně,
A vášnivé mambo v Tobě víří.
