Vzpomínky
Gelmisia
Jak malé, poslední plamínky
tiše praskají zašlé vzpomínky.
Prodchnuty nostalgií, laskavou něhou,
svírají srdce a sílu mu berou.
Skrytou bolestí pomalu lkají,
- S bezmeznou intenzitou,až dech se tají.
Za přivřenými víčky ještě žijí - znova....
- Jak prázdná a pustá zdají se teď veškerá slova.
