Proč odcházím
Gelmisia
Pomalu kráčím, instinktem vedená,
věda,že už blízko je
nádherná stráň zelená.
Již cítím tu vůni,
je sladce zemitá.
A vnímám zvláštní impuls,
jenž ve mne se rozkmital.
Tu splývám s malou strání rázem.
Nohy již nechtějí jít nikam,
a já klesám.. klesám na zem.
Když žluťásek něžný jako letní dech
létá mi nad hlavou v jásavých akordech,
slyším píseň nekonečné touhy
bych okamžik malý, pouhý,
právě ten,který mi před očima tancoval,
nechala vyrýt do tvrdých žulových skal.
Tak odpověď dostane ten,
kdo by se na ní ptal.
Proč že odcházím s posledním paprskem,
jenž mi své teplo dal.
