Dozněla
Gelmisia
Potemnělá obloha a stíny rychle jdoucí
nevyřízená žádost u boha a srdce prahnoucí.
Zvolna teď klesá do trávy a myšlenky jak kolotoč
bodají, žahají a pálí - a to vše? proč? tak proč?
Nejhlubší zoufalství a konec sil.
Jako ocelový trn,jež marností se skví,
hluboko do srdce se teď vryl.
Poslední vzdech - kraťoučký.... poslední....
ještě se vzepjal - a teď už jen spí.
Dozněla i hudba jiskřiček krvavých.
Kol už jen tma a kde toulá se její smích?
