Sonet 73
William Shakespeare
Ten roční čas je, vidíš, na mně znát,
kdy žluté listy, těch pár posledních,
na větvích visí, jimiž třese chlad -
v těch pustých kůrech ptačí zpěv už ztich.
Smrákání toho dne už ve mně uvidíš,
co po západu slunce skomírá;
černá noc kradmo unáší ho pryč -
ta pečeť klidu, smrti druhé já.
Ve mně už vidíš žár se tetelit,
co na popelu svého mládí leží
jak v poslední své žhavé posteli;
čím plál, tím dohořel - teď doutná stěží.
Když tohle vidíš, rozhoříš se touhou
milovat víc, co ztratíš zanedlouho.
Přeložil Martin Hilský
