Sonet 24
William Shakespeare
Na desku srdce očima jsem kreslil –
jak v rámu se tvá krása ve mně skrývá.
Oči tvůj obraz do hrudi mi vnesly
a z hloubky do nej vnikla perspektiva.
Hleď na svůj portrét, když tvůj zájem vzbudí,
skrz autora, v němž jeho kresba skončí –
zavěsil si ji v dílně vlastní hrudi,
kam nahlédneš jen okny vlastních očí.
Tak jedny oči druhé doprovází:
mé jako malíř kreslí tvoje tělo
a tvé jsou okny, jimiž do mne vchází
slunce, aby tvůj obraz uvidělo.
Oči však neví, co se uvnitř tají –
kreslí, co vidí, – srdce nepoznají.
Přeložil Stanislav Rubáš
