Sonet 145
William Shakespeare
Ústy, jež stvořila láska svou vlastní rukou,
vydechla proti mně: "Ach, cítím nenávist,"
ač ví, že kvůli ní umírám sladkou mukou;
když ale viděla, že se chvím jako list,
soucit jí najednou naplnil srdce znova
a začal kárat ty dříve tak sladké rty,
jež dosud mívaly pro mne jen dobrá slova,
a znovu učil je vítat mne jako vždy.
"Ach, cítím nenávist," řekla a připojila
konec, jenž přicházel, tak jako kdyby šel
milý den po noci, která se ve tmách skryla
a klesla s oblohy jak satan do pekel:
"Ach, cítím nenávist" - a zachránila mne,
když tu zášť odvrhla a řekla: "K vám však ne!"
Přeložil Jan Vladislav
