Sonet 20
William Shakespeare

Příroda ti tvář ženy malovala –
jsi tedy dívka, mladíku mých básní,
je v tobě duše ženy, avšak stálá,
bez hravých proměn, jež jsou ženám vlastní.
Záře tvých očí, prudší, méně lstivá
než u žen, na čem spočine, to zlatí.
Muž s dary, jemuž z daru neubývá,
pro nějž muž pohled, žena rozum ztratí.
Nejdříve jsi byl stvořen jako žena,
pak příroda se ale zadívala
a dala ti, tvou krásou poblázněná,
věc – pro mě zbytečnou – jíž mi tě vzala.
Máš to, čím u žen touhy dosáhneš:
mně s láskou žehnej, s nimi v lásce hřeš.


Přeložil Stanislav Rubáš

Dark

 

  •