Vzpomínka
Marceline Desbordes-Valmorová
Když jednou večer zbled a slova postrašená
pohasla na chvíli už v polou souvětí,
když oči, zvednuvše svá víčka rozpálená,
přenesly na mne bol, jímž zdál se trpěti,
tenkráte tvář, kam pad svit záře vzrušené,
jež o můj cit se vzňala,
živě se obtiskla v hlubinách duše mé:
ne on, já milovala!
Přeložila Zdeňka Pavlousková
