Dívka a doupnák
Marceline Desbordes-Valmorová

Vzrušené stromoví si šeptá o dešti;
sad, varován, se chví nad blížící se změnou;
a co ty, zasněná nad knihou rozečtenou?
Čekáš-li milého, čas dobré nevěští.

Tam, v sebe schoulený a zmoklý, pták se mhouří
a hledě k obzoru, kam křídla nesmějí,
a k sobě volaje svou družku něžněji,
ten doupnák jako ty je zarmoucený bouří.

Nechť prší, všichni vy, teskní a nesmělí!
Po bouřce přehnané svět obrodit se může.
Což slunce bez deště by zotvíralo růže?
Milí, vždyť čekáte, nač byste želeli?


Přeložila Zdeňka Pavlousková


Dark

 

  •