Tichounké sbohem
Marceline Desbordes-Valmorová
Hledej odcházeje
jako já, ať zvíš,
čí srdce ti přeje
a kdo je ti blíž!
Lásku, od níž pláči,
od očí mi vzal,
duše nevystačí
na tak mnohý žal!
Rozum má rád málo,
než moc, raděj nic;
srdce, bloud, si vzalo
víc než polovic!
Když tu píšu tiše,
ať tě nevzbudí
žal, jejž nevydýše
bázeň, která bdí!
Štká-li, sobě žena
moci ubírá;
v sobě neviděna
ať si umírá!
Když dřímota duši
mdlobnou uchopí,
ne, to nejsou uši,
jež ji pochopí.
Pocvičené zraky
jsou si čítankou,
přijdou n azázraky
stránku za stránkou!
Je to rajské čtení,
když se miluje;
jeden-li se změní,
dokonáno je!
Přeložila Zdeňka Pavlousková
