Spíš?
Marceline Desbordes-Valmorová
A ty! zda spíš, když měkne tma a vlna
se ke mně má a prchá jako ty.
Když vzdávám se, tak dlouho vzdoru plná?
Či o mně sníš tam v hloubce dřímoty?
Zda tajemství tvá temná duše řeší,
jež přesladká jen mezi námi žhnou?
Ta dlouhá tajemství, jež láskou hřeší,
zda rušit je jdeš v snách, mně u nohou?
Ten svěží šum, jenž věje do lilií,
má od tebe tvůj něžný, pevný hlas?
Ne! soumrak zní to šerou melodií.
Jen dýchnout v ně, mé slzy oschnou zas.
Nechť bolestná tvá pečeť poznamená
lásku, jež bdí a lstí se obírá;
měj však i žal, jenž sráží na kolena;
je sladký, ač... se po něm umírá.
Přeložila Zdeňka Pavlousková
