Poslední setkání
Marceline Desbordes-Valmorová

Dejme si sbohem v pokoji,
to slovo Boha odzbrojí.

Zde jsou ty listy horce psané,
chvějivou rukou odevzdané.

Kam láska se tak přelila,
volala, plála, želila.

Ty duše zmatené a němé
z vězení jejich uvolněme.

Dejme si sbohem v pokoji,
to slovo Boha odzbrojí.

To psaní zde mne zatratilo...
Čti! když se k tobě navrátilo.

Z tolika zlého, dobrého
nic nezbude mi věrného.

Co vzkvetlo z bouře, sežehněme!
Ty zmužile, já předěšeně.

I pouhý den je pro ně moc
přežít té lásky malomoc.

Ó slitování, buď neoblomné
při oběti tak těžké pro mne!

Nebesa mou strast viděla,
V tvých očích jsem v ně hleděla.

Bůh proti tobě pozbyl zbroje;
potlač své slzy... a pij moje!

Vzpřim se k nebi hlavu skloněnou,
což nevíš, že jsem navždy tvou?

Hle, ty už přes práh kráčíš jinam!
Zem odplouvá... já dohasínám.

Dát sbohem, běda, měla jsem!
jen ty jsi spasen před Bohem.


Přeložila Zdeňka Pavlousková


Dark

 

  •