Ráno opojení
Jean Arthur Rimbaud
Ó moje Dobro! Ó moje Kráso! Příšerná fanfára, při které
vůbec neklopýtnu! Báječná muka! Sláva neslýchanému dílu a nádhernému tělu, poprvé!
Začalo to dětským smíchem, tak to i skončí. Ten jed nám uvízne ve všech žilách, přestože,
až fanfára pomine, budeme navráceni starému nesouladu. Ó teď, my tak hodni mučení!
Složme dohromady ten nadlidský příslib učiněný našemu stvořenému tělu a naší stvořené
duši: slib, šílenství! Elegance, věda, násilí! Slíbili nám, že zakopou do stínu strom
dobra a zla, že odstraní tyranskou počestnost, abychom přivedli přečistou lásku.
Začalo to několikerou nevolností a končí to - jelikož nemůžeme uchopit okamžitě
celou věčnost - končí to rozpoutáním vůní.
Dětský smích, diskrétnost otroků, přísnost panen, hrůza z postav
a předmětů tady, buďte oslaveny vzpomínkou na to bdění. Začínalo to celou tou
hrubostí a končí to plamennýmia a ledovými anděly.
Malé opojené bdění, svaté! Kdyby to bylo jen pro tuto masku,
kterou jsi nás obdařilo. Ujišťujeme tě, metodo! Nezapomínáme, že jsi včera oslavila
každý náš věk. Důvěřujeme jedu. Umíme dávat celý náš život každý den.
Nastal čas Opijáků.
