Mosty
Jean Arthur Rimbaud
Šedá nebesa z křišťálu. Podivná kresba mostů,
jedny rovné, druhé klenuté, jiné sestupující nebo zahnuté do úhlu nad
těmi prvními, a tyto tvary se obnovují v jiných osvětlených záhybech
průplavu, ale všechny tak dlouhé a lehké, že břehy, obtěžkané dómy, se
sklánějí a zmenšují. Některé z těch mostů jsou ještě zatíženy rozpadlými
domy. Jiné podpírají stožáry, znamení, křehká zábradlí. Měkké souzvuky
se kříží a proplétají, lana stoupají z břehů. Rozeznáváme červený kabátec,
možná jiné obleky a hudební nástroje. Jsou to lidové popěvky, úryvky
panských koncertů, zbytky veřejných oslav? Voda je šedomodrá, široká
jako mořské rameno. - Bílý paprsek, dopadající z nebe, ruší tuto komedii.
