*****
Jean Arthur Rimbaud

    "Pokud si dobře pamatuji, býval můj život kdysi hostinou, na které se otvírala všechna srdce a kde vždy víno teklo proudem.

    Jednou večer jsem si posadil Krásu na klín. - A zdála se mi hořká. - A hanil jsem ji.

    Ozbrojil jsem se proti spravedlnosti.

    Utekl jsem. Ó čarodějnice, bído, nenávisti, to vám jsem svěřil svůj poklad!

    Dosáhl jsem toho, že se ve mně zhroutila veškerá lidská naděje.

    Jako šelma jsem skočil bezhlavě po každé radosti, abych ji zardousil.

    Přivolal jsem popravčí, abych rozhryzal pažbu jejich pušek, než zahynu. Přivolal jsem pohromy, abych se udávil pískem a krví. Záhuba mi byla bohem. Natáhl jsem se do bláta. Osušil se na vzduchu zločinu. A pěkně jsem si zahrával se šílenstvím.

    Jaro mi přineslo příšerný smích idiota.

    A když jsem nakonec málem pošel, pomyslel jsem na to, hledat znovu klíč od té dávné slavnosti, při které by se mi možná vrátila chuť.

    Milost je ten klíč - Ten nápad svědčí o tom, že jsem snil!

    "Zůstaneš hyenou atd...," odvolává se démon, který mne ověnčil tak milými máky. "Vyhřej smrt se všemi svými choutkami, i svoje sobectví a všechny hlavní hříchy."

    Přebral jsem: - Ale, drahý Satane, zapřísahám vás, mějte zřítelnici trochu méně vytřeštěnou! Než nastane těch několik malých zpozdilých zbabělostí, vám, který máte rád, když spisovatel nejeví deskriptivní ani instruktivní vlohy, vám nabízím těch několik ošklivých listů ze svého zápisníku zatracence.


Dark

 

  •