Smrt milenců
Charles Baudelaire

Na ložích v lehkých vůních budem spáti
a v divanech jak hrobky hlubokých,
na stolcích budou divné květy státi,
jež pro nás kvetly v zemích krásnějších.

A teplo poslední chtějíce dáti
my zažehnem pochodně srdcí svých,
jež dvojsvětlo své budou vysílati
v zrcadlo našich duší podvojných.

V soumraku růžovém, v němž modř mystická dříme,
blesk jediný my spolu vyměníme
tak jako dlouhý vzlyk, vzlyk plný loučení;

a přijde Anděl pak, a dvéře otevra,
věrný a veselý, oživí, rozehrá
zrcadla osleplá a mrtvé plameny.

Dark

 

  •