Puklý zvon
Charles Baudelaire

Je sladkobolno snít za zimních večerů
a slyšet u krbu, kde bliká plamen v kouři,
jak dávné vzpomínky se rojí v etheru,
když zazní klekání a v mlhách dlouze bouří.

Buď blahoslaven zvon s tím statným srdcem svým,
přes stáří těšící se stále plné síle
a burcující svět svým hlasem nábožným
jak starý válečník, pod stanem bdící čile.

Mně duše pukla však, a když chce za svých běd
do chladu noční tmy své písně někdy pět,
zní její slabý hlas jak chrapot bojovníka,

který v své bezmoci nad mořem krve vzlyká
a v zapomenutí pod kupou mrtvých těl
za strašné námahy bez hnutí zmírá, žel!




Přeložil Svatopluk Kadlec

Dark

 

  •