Hodiny
Charles Baudelaire

Hle, božstvo zlověstné a plné zavilosti,
svým prstem hrozící a řkoucí: Pamatuj!
Tvé srdce zděšené si vezmou za ter svůj
již brzo Bolesti se strašnou palčivostí;

těkavé Rozkoše uprchnou k obzorům
jak sylfy do kulis, se scény mizejí-li;
každičký okamžik ti urve každou chvíli
část slasti, přiřčené tvým pozemským dnům.

Pamatuj! zašeptá s jízlivým smíchem v hlase
v hodině vteřina třítisícšestsetkrát.
- A Nyní zabzučí jak hmyz: Jsem Jedenkrát,
můj sosák nečistý ti krve vyssál zase!

Remember! Pamatuj! O, esto memor!(Slyš!
Mé hrdlo kovové zná řeči všeho všudy.)
Minuty, mařivče, jsou hroudy zlaté rudy,
jež nesmíš pustit dřív, než kov z nich vytěžíš!

Pamatuj, čas je hráč, jenž nepodvádí sice,
a přece vyhrává, jak psáno, stůj co stůj.
Den kvapem krátí se, noc dlouží, pamatuj!
Hrob žízní; klepsydra se prázdní čím dál více.

Již zazní hodina, kdy Ctnost, tvá panna choť,
kdy božská Náhoda a kdy i Lítost sama,
ta krčma poslední, až tuze dobře známá,
ti řeknou: "Bídáku, je příliš pozdě, pojď!"


Přeložil Svatopluk Kadlec

Dark

 

  •