Já v duchu stále zřím
Charles Baudelaire
Já v duchu stále zřím tu vilku na předměstí,
náš milý bílý dům, ač malý, plný štěstí,
sádrovou Venuši a starou Pomonu,
svou nahost halící do houště záhonu,
a slunce, které se tak oslnivě leskle,
když večer za oknem se dívalo přes sklo,
jak oko dokořán na nebi všetečném,
na naše večeře, za kterých mlčel jsem,
svou září svícovou nám zlatíc ze západu
šerkové záclony a prostřený stůl vzadu.
Přeložil Svatopluk Kadlec
