Uražená luna
Charles Baudelaire
Mám Ďábla po boku, pořád vím, že tu je,
jak nehmatatelný vzduch kolem mne se plouhá,
polykám, dýchám ho, plíce mi spaluje,
to od něho je ta věčná a hříšná touha.
A někdy, neboť zná mou lásku k Umění,
vtělí se do ženy a řekne: já tě svedu,
a pod záminkami, jež stokrát obmění,
vede mě svatoušek, k návyku hnusných jedů.
A tak mě odvádí od Boha do pouští,
kde dech mi selhává a síla opouští,
kde pláně Nudy se táhnou na všecky strany;
staví mi před oči, jež nechápou co chce,
ty hadry zbrocené, ty otevřené rány
a zakrvácené nástroje Destrukce
Přeložil Svatopluk Kadlec
