Hudba
Charles Baudelaire
Já hudbou častokrát jak mořem jímán jsem!
Ke své hvězdě matné
pod stropem temných mlh či čirým etherem
odeplouvám chvatně.
S plnými plicemi jak plachty vzdutými,
pevně vzpřímen stoje,
já zlézám kopce vln, jež noci halí mi
svou tmou pod závoje.
A cítím v sobě plát žár vášní plachetnic,
když kol orkán duní,
a dobré vanutía vzteklá bouře hřmíc
houpají mě tůní.
- Žel, někdy obráží svou klidnou hladinou
beznaději mou!
Přeložil Svatopluk Kadlec
