Obryně
Charles Baudelaire
V dobách, kdy Příroda v živelném vlnobití
své děti obludné plodila celé dny,
u mladé obryně bych nejraděj chtěl dlíti
jak kocour smyslný u nohou královny.
Chtěl bych zřít, jak duše v tom těle rozkvétala,
a volně vyrůstat při jejích hrůzných hrách.
Hádat, zda v srdci svém plameny ukrývala,
když mlžným příkrovem zastíral se jí zrak.
Po vůli probíhat se tvary nádhernými,
svah stehen slézati a dlíti mezi nimi
až jednou, unaven, když okolní svět ztich,
mohl bych ulehnout pod clonou světla sporou
a bezstarostně spát u ňader obrovských
jak malá vesnice, skrytá pod velkou horou.
Přeložil Gustav Francl
