Podzimní píseň
Charles Baudelaire

Jak miluji váš zrak s odstíny do zelena,
tu krásu, která dnes je pro mne pouhou lží!
Nic, lásko, budoár ni krb tu krásu nemá
jak slunce, které se nad mořem rozzáří.

Přesto však buďte mi sestrou či matkou pravou!
A byť jsem nevděčný, byť jsem i nehodný,
dejte mi, lásko má, tu něhu přelétavou,
již západ sluneční má pro podzimní dny.

Vše marné! Čeká hrob. A jak dychtivý je!
Ach, kéž smím zatím snít na vašich kolenou
a chutnat po létu, jež ve vzpomínce žije,
čas, loučící se dnes záplavou ohnivou.


Přeložil Gustav Francl


Dark

 

  •