Rozjímání
Charles Baudelaire
Buď moudrá, bolesti, a klidná buď, ty, která
jsi chtěla večer mít; už padá v záhybech;
hleď, město obláčí temnotná atmosféra,
mír nesouc jedněm snad a druhým strast a vzdech.
Zatímco smrtelní a jejich podlost sterá
pod bičem rozkoše, tím katem bez útěch,
jdou česat výčitky v otrockou slavnost šera,
svou ruku podej mi a pojď, pojď stranou všech.
Viz roky zvěčnělé, jak na balkónech mraků
v svých šatech přestárlých se sklání do zázraků,
jak z fontán hlubinných žal úsměvný se zdvih,
jak slunce mroucí v hrách usíná pod oblohou -
a slyš, má drahá, slyš, jak v rubáši mdlých plih
noc kráčí k Východu plouživě sladkou vlohou.
