Krása
Charles Baudelaire

Jako sen kamenný, ó smrtelní, se skvějí;
má prsa, o která se všichni poranili,
jsou k tomu, básníky by láskou opojily,
jež hmoty věčnost má a jež má němost její.

Jak nechápaná Sfinx se z trůnu nebes dívám;
spojuji srdce sníh s bělostí labutí;
že kazí linie, mám v zášti pohnutí;
a nikdy nepláči, nikdy se neusmívám.

Básníci, vidouce můj postoj velebný,
jejž sochám jak bych nejpišnějším brala,
ve přísném studiu života stráví dny:

mámť, abych milence horlivé upoutala,
dvé čistých zrcadel, v nichž nabude vše krás:
svých očí, očí svých velikých věčný jas!

Dark

 

  •