Con sordino
Paul Verlaine
Ponořeni v polosvit,
který větvě vrhají,
nechme tichem prostoupit,
svoji lásku potají.
Rozpusťme žár, jenž nám leh
do smyslů i do duší,
v mátožných slabostech
borovic a moruší.
Přivři víčka z perleti,
slož si ruce na hrudi,
a kéž spící srdce ti
žádný záměr nebudí.
Přesvědčí nás laskavý,
kolébavý něžný van,
jímž je trávník rezavý
u tvých nohou rozkýván.
A když z dubů smrákání
slavnostně tmu setřese,
hlas našeho zoufání,
slavík písní ozve se.
