Píseň II.
Paul Verlaine
Dříve než, hvězdo bílá,
jitro tě z nebe odžene
- Křepelce zpívá,
zpívá tam v louce zelené.
Obrať se k básníkovi,
jenž v očích lásku má
- Skřivan to poví
nebesům, až z nich prchne tma.
Tvůj pohled jistě přelstí
jitřenčin azur klidem svým
- Ó jaké štěstí
toulat se zralým obilím.
A světlem svým veď, prosím,
mé myšlenky tam v dálavách
- Hle, kapky rosy
vesele září na travách.
Tam v dálce zachvěla se
má láska ve snu zajatá
- Rychle, už zase
procitlo slunce ze zlata.
Přeložil Gustav Francl
