Spleen
Paul Verlaine

Jako krev rudé máky byly
a tma se chvěla v révoví.

Byla jste, drahá, pryč jen chvíli,
já propadl už zoufalství.

Nebesa byla modře tklivá,
vzduch sladký, moře zelené.

Bál jsem se - čekat strašné bývá -
že náhle opustíte mne.

Lesk cesmíny mnou nezachvěje,
neokouzlí mě zimostráz,

mám kraje dost, jenž bez konce je
a všeho, všeho - kromě vás!


Přeložil Gustav Francl

Dark

 

  •