Econtez la chanson bien donce...
Paul Verlaine
Slyšte, co sladká píseň zpívá,
jež pláče vám jen pro potěchu,
jak chvějící se voda v mechu,
tak lehká je, tak zdrželivá!
Kdys býval znám ten hlas (a milý?),
než nyní zastřený je zcela
jak v smutku žena ovdovělá,
a přece co v něm ještě síly,
a v řasách šlojíře, jež vlají,
jak podzimní je vítr honí,
co skrytou hvězdu pravdu cloní
a srdci v žasu odkrývá ji.
A znovupoznaný hlas praví,
že dobro jen je, co nás živí,
že záští a hněv závistivý
po smrti pranic nezůstaví.
O slávě prostých mluví z vroucná,
o zlaté svatbě, blahé něze
šťastného míru bez vítěze,
o nečekání do budoucna.
Přijměte hlas, jenž prostoduše
v oslavu zpívá bez umdlení.
Ba, dražšího nic duši není
než tišit smutek jiné duše.
Bez hněvu duše trpělivá
v očistci snáší tresty časné,
a to, co učí, je tak jasné!...
Slyšte, co moudrá píseň zpívá.
Přeložil Karel Čapek
