Ó, Hoře, Radosti
Paul Verlaine
Ó, Hoře, Radosti, kulhající tam v dáli!
Ó srdce, včera zlem, dnes jasem planoucí!
Pravda, že všechno se jen v marnost obrací,
jak kořist nezřená, jak stín, jenž světlo halí.
Ty Štěstí s Neštěstím, již houfem jste se braly
ve stopách předchůdců po prašné silnici,
kéž dobře dojdete! Ty Smíchu pospěš si,
ať spolu se Smutkem skryjete temné žaly.
A zbytek? Sladké nic a odříkává slast,
již nekonečný mír prostírá uvnitř nás
a svěžesti půvabné, jež jak pramen je čirá...
A naše srdce, hle, dřív pýchou zraňujíc,
teď láskou vzplanulo a životu jde vstříc
ve jménu chvíle té, jež všechno uzavírá.
Přeložil Gustav Francl
