Žáčka
Paul Verlaine
Chci naučit tě, moje malá,
několik věcí základních,
aby tvá bytost rozkvétala
do krásy v tvůrčích rukou mých.
Tvé bílé tělo v sobě chová
nádheru plání sněhových.
Ňadra kvetoucí do růžova,
pnou se ti v skvělých obloucích.
Tvé rety, nachový květ dvojí,
polibky moje vzbouzejí.
Však pod záhyby sukně tvojí
mě lákavější čekají.
Pokorná žačko má, mně zdá se,
že změníš se mou výukou
v maturantku, jež poté v lásce
zvládne i školu vysokou.