Důvěrný sen
Paul Verlaine
Často v snu podivném neznámou ženu zřím,
ženu, již miluji a v níž cit něžný dřímá,
jež nikdy není táž a nikdy není jiná,
jež mne však miluje a s níž si rozumím.
Mé srdce přestalo být pro ni tajemstvím,
jen ona dokáže v něm číst očima svýma,
jen ona mi mou bledou vlhkost z čela snímá
a svěžest navrací zároveň s pláčem svým.
Nevím, zda tmavá je, či rusé má-li vlasy.
Jméno? Že sladce zní, já pouze vzpomínám si,
jak jména milenců, jež kryje dávná tma.
Oči soch zastíní krásnými zraky svými,
hlas její vzdálený a tichý, vážný má
zvuk hlasů nejdražších, jež dávno odešly mi.
Přeložil Gustav Francl
