Initium
Paul Verlaine
Housle se s flétnami vesele proplétaly,
ples v plném proudu byl, když náhle spatřil jsem
tu, jejíž kadeře si něžně pohrávaly
s ouškem, v něž Touha má chtěla by polibkem,
ach, stydlivým, jí říct, že pro ni jen tu jsem.
Mezitím mazurka se sálem rozezněla
a rytmem nesla ji jako verš lehounkým
- rým melodický byl a metafora skvělá -
v němž duše dítěte probouzí zrakem svým
vášeň, jež skrývá se pod temným obočím.
Od těch dob v Mysli své chovám ji pouze samu
a její Nádheru ctím v tichém zbožnění.
Takže do vzpomínek jak do vzácného chrámu
má Láska vstoupila v podobě nevšední
a, jak se domnívám, i Vášeň spolu s ní.
Přeložil Gustav Francl
