Serenáda
Paul Verlaine
Jako hlas mrtvého, který si zpívá
v hlubokém hrobě,
slyš, milá, jak má píseň lichotivá
nese se k tobě.
Otevři duši svou, skloň ouška malá
k mé struně znící,
pro tebe je ta píseň, by tu lkala
pod tvou okenicí.
O zlatě očí tvých a onyxu
čistším všech stínů,
o Léthé ňader tvých a vlasů Styxu
slyš mandolínu.
Jako hlas mrtvého, který si zpívá,
v hlubokém hrobě,
slyš, milá, jak má píseň lichotivá
nese se k tobě.
Pochválím laskavost tvé pleti jemné
i vůni její,
jež v nocích bezesných navštěvuje mne
v mé beznaději.
I o polibku zpívám, který vznítí
vášeň i muka,
i o rozkoši, kterou působí ti
srdce, jež puká.
Otevři duši svou, skloň ouška malá
k mé struně znící,
pro tebe je ta píseň, by tu lkala
pod tvou okenicí.
